Nikoliv junioři, ale ČSLH táhne český hokej ke dnu

Ondřej Novotný s Janem Paličkou vydali na serveru idnes.cz článek, kde již s nadpisem nemohu souhlasit. „Junioři táhnou český hokej ke dnu.“ Omyl, pánové. Ti kluci za to nemohou, stejně tak za to nemohou ani hokejisté do šestnácti let, kteří v těchto dnech podlehli stejně starým Rusům doma hrozivě 0:8. Vinit z hokejové doby temna lze jen někoho zcela jiného – Český svaz ledního hokeje (ČSLH). Ano, ukažme si konečně na ně prstem. Takřka každý rok nové herní systémy soutěží, které se nezdráhá ČSLH měnit i uprostřed rozběhnutého ročníku. Tak jako letos. Podívejte se na výsledky a tabulku extraligy juniorů. Jakmile začalo jít některým „mocnějším“ celkům o záchranu, došlo ke změnám, které jednoznačně opět potírají principy soutěže – tj. hlavního smyslu sportovního zápolení. Sestoupit je opět mnohem těžší. Stačí jen trochu chtít setrvat v soutěži. A to přece chtějí všichni.

hokejsumperk2003.cz

Ale v tom hlavní problém není. V dobách největší české slávy nikomu nevadilo, že extraliga má účastníků 14, druhá nejvyšší soutěž jakbysmet a třetí? Díky rozdělení do regionálních divizí dokonce ještě méně. Extraliga má sice stále 14 účastníků, ale další kluby mají nemalé ambice dostat se do nejvyšší soutěže (Chomutov, Ústí nad Labem, sem tam zazní výkřik touhy z Olomouce či z Jihlavy a bůh ví odkud ještě). Ale jak je možné najít cestu do extraligy sportovní cestou? Takřka nijak. Systém baráže jednoznačně podporuje tým z extraligy a namítejte si, co chcete. Je to tak. Nevěříte? Tak si pojďme ve stručnosti říci, co musí podstoupit tým z extraligy, aby se zachránil (a v jakém rozpoložení vstupuje do baráže) a co naopak tým z 1. ligy.

1. Často má poslední tým extraligy možnost se několik týdnů chystat na onen podstatný boj o záchranu. Léčí si psychické šrámy, hlavně pak fyzické bolístky, trénuje, maká... A hlavně nečelí žádným stresům, že ještě před začátkem baráže musí vyhrát tento a tamhle ten zápas. Ne. Prostě v relativním klidu vyčkává na svého soupeře.
2. Celek z 1. ligy musí dojít do play-off. Pro ty ambicióznější celky nejspíš žádný velký problém. V aktuální tabulce vede Ústí o menší zaoceánský parník před Chomutovem, i ten je (co se postavení v tabulce) zatím klidný, byť se mu bodově tolik nedaří. V play-off je to horší. Každý zápas hraje roli, každá chyba se neodpouští. A je stěsnanější zápasový program, s postupem času každý souboj bolí více a více. Sem tam nějaké to zranění, no holt, musíme se obejít bez opory zadních řad. A po pár dnech i o člena elitního útoku. A další zranění? To už je nepříjemnost obrovská. Pokud se pak týmu po vyčerpávajícím a psychicky hodně vysilujícím play-off podaří prodrat do baráže, čeká jej poslední bitva. Nechejte zaběhnout sprintera čtyři ostré stovky v rozbězích a obhájce trofeje přitom postavte přímo až do finále. A jsem zvědav, kdo po těch naprosto odlišných předchozích dnech bude mít více sil. Co myslíte?

Ale za tento mnohdy kritizovaný (samozřejmě nejčastěji ze strany prvoligových celků, fanoušků a sympatizantů) herní systém nelze nadávat ČSLH, ale další společnosti, která má v českém hokeji jméno - Asociaci profesionálních klubů (APK). To je takový stát ve státě. Často osočovaný, že si z nejvyšší hokejové soutěže dělá vlastní rýžoviště. Ze svého úmyslu zcela zavřít extraligu naštěstí  asociace slevila,  ale i tak zůstává účast v ELH ambiciózním týmům prakticky uzavřena.

Systémy mládežnických a žákovských soutěží se mění každoročně. Navíc se proti lidskému myšlení narušil systém žákovských mužstev. Já chodil na školu, která měla odjakživa také tak zvané hokejové třídy. Osobně jsem hrával fotbal, ale vím, jaký kolektiv dokázali hokejisté vytvořit. Chodili spolu brzo ráno na tréninky, také do školy, jezdili spolu na zápasy. Celá třída vždy spolu. I ve chvíli oblíbeného programu během přestávky mezi vyučovacími hodinami. Ta "pupenda" cítím snad ještě dnes. A nyní? Tak například výběr osmých tříd může reprezentovat pouze pět dětí (tedy lépe řečeno hráčů) narozených v roce 1995. A abych nelhal, jeden brankář k tomu. A že v nějaké Lhotě je v týmu 8. třídy hned třeba devět talentovaných hráčů do pole narozených v roce 1995? No a, tak ti čtyři další mohou trénovat se svými spolužáky, kamarády, ale do zápasu prostě nesmí! A tečka! Tedy spíše vykřičník. Ať hrají třeba za mladší dorost. Že tam se do kádru neprosadí, do cizího kolektivu nezapadnou? Ale to je přece jejich chyba a problém.  Tak ať nechají hokeje. "Výborně jsme to vymysleli," mohou si mnout pánové  z ČSLH, kteří toto spískali, ruce. Uváděné "tupé" pravidlo platí i pro další žákovské ročníky - od páté až po sedmou třídu. Chudáci ti kluci, kteří se do vytoužené pětice hráčů nedostanou. Ztráta motivace, touha se zlepšovat, něco dokázat. Proč zrovna já musím hrát se staršíma? A nebo mám snad jezdit jinam? To mi nedovolí rodiče, kteří už tak do mne a hokeje vrážejí tolik peněz.

Švédský hokej se také svého času dostal do krize. Ale dokázal ji překonat, vymanit se z ní. Často se říká, že tady nejsou na to peníze. Ale kdeže, hlavně není chuť a nadšení. Před lety vyhráli vsetínští junioři titul - to bylo slávy. Lapač narvaný, atmosféra neskutečná. Těžko jí teď kromě pár stadiónů pohledáte v seniorské extralize. I mládežnický hokej může táhnout. Ale chce to myslet. Upřímně téměř třicetičlenná extraliga, koho to zajímá? Tohle už není souboj výběrů těch nejlepších, to je prostě paskvil. Přál bych vám vidět obličeje sparťanské juniorky, když ti hráči přijeli do Šumperka. "Panebože, co to je? Tady se hraje hokej?!" Bum bum bum, na půl plynu, 3:0 po 1. třetině. Zchátralý zimní stadión přihlížel ponuré exhibici. Naprostá bojovnost a oddanost domácích nestačila na poloprofesionální výběr borců s velkým "S" na hrudi. A upřímně nevěřím, že by tento zápas něco oněm hráčům ze sparťanské juniorky něco dal. Kromě zabitého času na cestách. A to samé i pro případné talenty z celku soupeře.

Říkám hlasité NE! Zúžit extraligu i na úrovni juniorů, staršího dorostu i mladšího. Šestnáct týmů naprosto dostačující počet, osm v moravské skupině, zbytek v české. A nejlepší hráči ať mají možnost hrát ELH, mají možnost něco dokazovat, zlepšova se, čelit konkurenci. Navíc zúžení soutěží umožní těm nejlepším trénovat pod lepšími trenéry. Pokud bude talent v Šumperku, Písku, Hodonínu, jenom dobře. Ale jak tento diamant dál brousit? Ona účast v extralize mu sama o sobě nic nedá, když jako jediný v týmu vyniká. A odcházet z rodného města, když tam se také hraje extraliga? Možná. Ale ne všichni zamíří za lepším. A při vší úctě k trenérům a nadšencům v těchto provinčních klubech, nikdy nebudou moci nahradit práci s mládeží v osvědčených základnách typu Litvínov, Pardubice, České Budějovice a dalších.

Co se týče seniorského hokeje, zúžení vyšších soutěží přinese atraktivitu i na úroveň ligy druhé. Tak třeba Přerov, Hodonín, Vsetín či Kolín mají to štěstí, že lidé tam hokejem žijí. Přerov před pár lety bojoval o extraligu, má skvělou mládež, nově zrekonstruovaný stadión. To samé Hodonín, vždyť kde hledat kořeny Václava Nedomanského? O Vsetínu asi není třeba hovořit. Lidé jej mají často za "rychlokvašku" českého hokeje, která se jen díky penězům dostala na samotnou špici. Ale onen zmiňovaný juniorský titul vybojovali právě z drtivé většiny vsetínští odchovanci. A proč? Protože hokej se tam stal populární. Pokud by se zúžila 1. liga na 14 týmů (ono by i těch 12 celků asi kvalitě soutěže neublížilo, spíš naopak), tak to prospěje i lize druhé. Dvanáct celků v druholigové soutěži minimalizuje značné výkonnostní rozdíly jednotlivých mužstev, zatraktivní ji a časem přiláká i diváky do ochozů.

Je ale na lidech, kteří jsou za to placeni, mají to v popisu práce a snad toho také chtějí docílit, aby pozdvihli zpět český hokej na cestu k výšinám. A abych nebyl jen kritikem, tak česká reprezentace do 17 let porazila na turnaji v kanadském Timmisu (celé klání je považováno za neoficiální mistrovství světa této věkové kategorie) výběr Kanada Západ 5:2. A kdo dal góly? Patrik Urban z Liberce, Marek Kalus z Třince, Michal Švihálek z Českých Budějovic (jinak odchovanec Jindřichova Hradce, známé to mládežnické základny), Lukáš Králík z Olomouce a Marek Hrbas hrající v zámořské USHL za Fargo, u nás odchovaný plzeňským hokejem. Z uvedených střelců si lze jako příklad uvést Lukáše Králíka. Tento mladý útočník pochází z Uničova, kde začal s hokejem. A upřímně, bez dalšího rozvoje v Olomouci bychom tu dnes o něm četli jen stěží.

Turnajem nazvaným World U17 Challenge prošla v minulosti obrovská spousta hvězd - například Pavel Bure, Alexander Ovečkin, Joe Sakic, Jarome Iginla a nebo Radek Bonk. I to svědčí o tom, že to podnik "béčkové" kategorie není. Snad tedy není pozdě pokusit se opět postavit český hokej na nohy. Takže pánové z ČSLH, směle do toho.