O Švédkách v autobuse českých hráčů a jiné příhody z mistrovství

Světový šampionát v Německu skončil před přibližně deseti dny, přesto se za ním ještě jednou ohlédnu. Měl jsem letos možnost nakouknout do zákulisí celého dění, což nabídne i některé pro běžného fanouška neočekávané situace. Někde jste se možná již dočetli o planém poplachu v mannheimské hale, který přerušil tiskovou konferenci po zápase Česko – Norsko. O půvabné člence lotyšského národního týmu, která soustavně narušovala práci novinářům, víte asi stěží. A nepředpokládám, že by médii proběhla informace o tom, jak dvě švédské reportérky naháněly Jaromíra Jágra až do autobusu českého mužstva. Těch perliček ze zákulisí je spousta, tak proč o nich něco nenapsat?

Jaromír Jágr v obležení novinářů© Svoboda Jaroslav

Začal bych onou Lotyškou Vitou Lebedevovou (foto naleznete v lotyšském oficiálním media guide), která v národním výběru pobaltské země pracuje na pozici, která je všeobecně označována jako media officer. Není si potřeba nic nalhávat, sportovní žurnalistika zůstává zastoupena převážně mužskými novináři, ačkoliv i na MS v Německu se o zpravodajství staralo i poměrně vysoké procento žen. Jednou pozdě večer po zápase českého týmu se media centrem mannheimské haly rozléhal ťukot kláves. Jinak bylo všude naprosté ticho. Jen novinář pochopí, jak náročné je někdy stihnout uzávěrku, zvláště když už zbývá na odeslání článku jen pár minut. Soustředění přibližně čtyřiceti novinářů narušilo až klapání podpatků 25leté blonďaté Lotyšky, která přicházela z míst někde od haly. Ťukot kláves utichal, až zcela zanikl. Práce šla stranou, víceméně přiléhavé šaty nad kolena nebyly zcela ohleduplným oblečením do novinářské domoviny. Nepochybuji, že většina pánů ztratila svou myšlenkovou nit, což se pak do rozepsaného článku vrací hodně těžce.

Jenže nejen lotyšská „sexbomba“ narušovala novinářům jejich práci. Jak si jistě všichni pamatujete, 11. května jsme v Mannheimu prohráli s Norskem. Po zápase proběhla oficiální tisková konference, po které jako obvykle obstoupili českého trenéra Vladimíra Růžičky všichni čeští novináři, kteří byli zrovna na blízku. Tentokrát ale nestačili položit jedinou otázku. Prakticky vzápětí se halou rozezněl alarm, který žádal všechny osoby o opuštění prostoru z důvodů technických problémů. Nakonec se ukázal poplach stejně planý jako řeči o tom, že český tým na šampionátu nemůže uspět.

Nejsledovanějším hráčem výběru světových šampiónů byl bezesporu Jaromír Jágr, ačkoliv jej v prvním týdnu mistrovství čeští novináři přehlíželi, ohleduplně mu nechávali volnost. Obdobný klid však nedopřávali české hokejové ikoně zahraniční zpravodajci. Po jednom z tréninků prošel Jágr kolem českých žurnalistů, aniž by mezi nimi vzbudil větší zájem. Hned za rohem se však houf novinářů, redaktorů a komentátorů ze všech koutů světa na Jágra doslova vrhnul. Český útočník byl v obležení několik minut, pak však národní tým naskákal do autobusu s cílem odjet do domovského Heidelbergu. V ten samý moment Jágra zaregistrovala dvojice novinářek ze švédské televize. Jágr sice již nastoupil do autobusu, ale ani to poblázněné redaktorky nezastavilo. V předu se za ním hnala dáma s mikrofonem, v patách ji byla její kolegyně s kamerou. A už se hrnuly do autobusu, jenže pozdě. Dál než na druhý či třetí schod se obě ženy nedostaly. Kdo pozdě chodí, však to znáte. Obě novinářky byly zdvořile vypakovány z autobusu ven a ten se vydal směr Heidelberg.

Pištění a vlaštovky, i takový může být hokej

18. května se brzo po poledni hrál v Mannheimu ve skupině o udržení zápas mezi Francií a Kazachstánem. Online přenos padl ne mne, takže jsem z hotelu vyrazil dřív, abych se stihl připravit. Kolegové mnohdy ještě spali. Už na největším mannheimském přestupním uzlu na Paradeplatzu mi začalo být něco podezřelé. Přijela totiž tramvaj označená piktogramem hokejisty, byla však narvaná žáky nějaké základní školy. Ještě s jistým švýcarským novinářem jsme do ní nastoupili a vydali se k hale. Do ní nakonec němečtí organizátoři nahnali přibližně 7000 žáků z Mannheimu i okolí. Pro návštěvnost super věc, ale psát online přenos v podmínkách, kdy vpravo od vás poletují vlaštovky z jakýchsi letáků, pod vámi se hádají dvě puberťačky vysoce pištivým hlasem a o kousek dál se pošťuchují dva chlapci, to je křest ohněm. V takové atmosféře například Yorick Treille ještě určitě nehrál.

Poslední ohlédnutí už tak příjemné nebude, aspoň pro českého fanouška. Postupně jsem měl možnost vidět nájezdy švýcarských, lotyšských, norských, švédských a dalších fanoušků. Ať už v Mannheimu nebo později v Kolíně nad Rýnem. Byli naprosto bezproblémoví, slušní, přátelští. Po vítězství nad Švédy nám přímo příznivci Tre Kronor pogratulovali, popřáli hodně štěstí. S tímto vším kontrastují zkušenosti s českými příznivci. Vidět podnapilého mladíka v českém dresu s namalovanou vlajkou přes celý obličej, který stál na tribuně a zbůhdarma ukazoval na všechny strany vztyčené prostředníčky, to mě pojímal stud. Takových českých "fanoušků" se dalo najít podstatně více.

Výstup českého fanouška po utkání s Kanadou v televizi nejspíš vidět nebyl, ačkoliv se o něm komentátoři zmiňovali. Vulgární a obscénní gesta přímo na kanadskou střídačku jméno českým příznivcům také neudělala. A najít by se toho dalo víc. Na šampionáty naštěstí jezdí i skupiny, které mají kulturu fandění, dokáží povzbudit a přitom v českých národních barvách nedělají ostudu, ba naopak. A z toho je potřeba vycházet. Pokud si fanoušek kdekoliv na světě navlékne český dres a nastrojí se do národních barev, stává se představitelem země a podle toho by se měl i chovat. Právě chování některých českých příznivců byla největší kaňka na českém světovém zlatu.

P.S.: Finálové utkání jsme s kolegy strávili v poslední řadě press tribuny, nad námi již bylo zábradlí a další patro kolínské Lanxess Arény. Pár minut po utkání se nechali prosit čeští fanoušci, že jim k nám dolů spadla kšiltovka s českými motivy, která byla součástí nabídky oficiálních suvenýrů v rámci šampionátu. To vše ve chvíli, kdy jsem telefonoval. Těmto fanouškům bych rád vzkázal, že příště je lepší si zajít do fan shopu, než takto nečestně zkoušet štěstí.