Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

„Věřím“ aneb životní příběh Vladimíra Konstantinova

15. 06. 2012 16:45:00
Často se říká, že když člověk něco tragického neprožije, tak nedokáže přesně pochopit, jak těžké je se s tímto okamžikem vyrovnat. Člověk poté začne koukat na mnoho věcí naprosto jinak, začne si vážit maličkostí, ale zároveň potřebuje pomoc druhých. Lhostejnost a nezájem je pak to nejhorší, co vás může postihnout. A věřte, že i malé vzpomenutí si dokáže být pro člověka pozitivním impulsem do dalšího žití. Ruský hokejový obránce VLADIMÍR KONSTANTINOV prožil ve chvílích největší sportovní radosti největší životní tragédii. Osobní. Ale lidé jemu blízcí mu dali víru. Dali to, co v té době nejvíc potřeboval, a stále potřebuje. V těchto dnech je to patnáct let, co se Konstantinovovi změnil život.
Kámen Kámen "Believe", který do skříňky Vl. Konstantinova vložil Slava Kozlovyoutube.com

Když si sem tam zajdete zaběhat, určitě víte, že máte dostatek příležitostí při týrání těla i nad lecčím přemýšlet. Nedávno jsem si uprostřed „xtého“ kolečka uvědomil, jak důležitá může být pro člověka víra. „Věřit“ je síla, která nás žene vpřed, pomáhá nám plnit naše sny, žít tak, jak si přejeme.

Nicméně v každém našem životě se najde chvíle, kdy jsme s vírou na dně a potřebujeme jiné, aby nám zase nastartovali motorek, zase nám ukázali cestu. Kdo totiž ztratí i poslední zbytky své víry, ten přestane „žít“. Bohužel je doba, kdy jsme k sobě lhostejní, často prosby o pomoc přehlížíme a pak jsme spoluviníky.

Nestalo se tak naštěstí v případě Vladimíra Konstantinova. Hokejovým fanouškům nejspíš toto jméno něco řekne, těm, co se o sport nezajímají, asi nic. To je ale teď druhořadé, o hokeji se bavit moc nebudeme. Vladimír Konstantinov se narodil 19. března roku 1969 v ruském, tehdy samozřejmě sovětském, Murmansku, tedy daleko na severu poblíž hranic s Finskem a Norskem.

Konstantinov zvedá Stanley Cup nad hlavuPřevážnou část kariéry si shrňme ve stručném odstavci. Konstantinov dostal to privilegium hrát za moskevské CSKA, což byla v tehdejší době výsada nejlepších sovětských hokejistů. V týmu vydržel až do roku 1991, pak se mu otevřela cesta přes oceán – a společně s kamarády Larionovem a Kozlovem zamířil do Detroitu. Tam se podařilo majitelům postupem času doplnit kádr i o zbývající dva spoluhráče z CSKA – Fetisova s Fjodorovem. Detroit i díky této silné enklávě a první zcela ruské formaci v historii NHL získal v sezóně 1996/1997 nejslavnější hokejovou klubovou trofej světa – Stanley Cup (viz foto vpravo, zdroj russkiyhockey.wordpress.com).

Paradoxně tento moment se stal klíčovým mezníkem kariéry Konstantinova. V dobrém, o šest dní později i ve zlém.

Osudný návrat ze soukromé párty

13. června 1997 následovala soukromá párty, ze které Vladimír Konstantinov, Vjačeslav Fetisov a masér Sergej Mňacakanov odjížděli společně jednou limuzínou. Její řidič dostal ovšem v průběhu jízdy mikrospánek, ani bleskový zásah trojčlenné posádky na zadních sedadlech, bohužel nepřipoutané, nedokázal zabránit katastrofě. Vozidlo sjelo ze silnice a narazilo do stromu. Fetisov vyvázl s lehkými zraněními, podstatně hůře dopadli Mňacakanov a Konstantinov. Oba skončili v komatu v nemocnici a panovala obava, že oba zranění se již nikdy na nohy nepostaví.

Nášivka VK a SM - BelievePlánované oslavy zisku Stanley Cupu ani pořádně nezačaly. Zpráva těžce zasáhla celý Detroit, ale pokud ostatní spoluhráče opustila radost ze zisku cenné trofeje, víra ve Vladimíra se Sergejem nikoliv. Vjačeslav Fetisov nechával přímo v nemocnici hrát svému kamarádovi hudbu, nejčastěji pak „We Are the Champions“ od kapely Queen. Pozadu nezůstal ani Igor Larionov, který denně docházel do nemocnice podpořit svého spoluhráče, pokaždé k němu promlouval rusky. Slava Kozlov pak donesl do spoluhráčovy skříňky kámen. Prostý kámen s jedním neobyčejným slůvkem: „Believe“. „Věřím“. Nášivka (viz obrázek vpravo, zdroj wikipedia.org) se stejným nápisem (v angličtině i ruštině) a s iniciály obou těžce zraněných se bleskově rozšířila po dresech hráčů, ale i fanoušků. A víra pak napsala jeden hokejový sen – „Vyhrajeme Stanley Cupu pro Sergeje s Vladimírem!“ To hokejisté Detroitu slíbili.

V té době již dávno bylo jasné, že Konstantinovova kariéra je u konce. Ruský zadák se z komatu probudil až po dlouhých pěti týdnech.

Takřka přesně rok po tragické události se v Detroitu zaplnila Joe Louis Aréna do posledního místa. 16. června 1998 zvedl nad hlavu kapitán Steve Yzerman pohár, který hráči Detroitu oběma těžce zraněným přislíbili získat. Yzerman jej nechal nad hlavou jen chvilku. V té době již totiž doprovázela dvojice Fetisov – Larionov Vladimíra Konstantinova, na invalidním vozíku, ovšem pozdravovaného bouřlivým potleskem všech lidí v hale. Pohár tehdy čekal jen na něj a na Sergeje. Konstantinovo jméno se nakonec ocitlo i na podstavci poháru, tam, kde se píší jména vítězů. Konstantinov v celé sezóně neodehrál jediné utkání, ale našel vítězství takové hodnoty, jakou žádný pohár nenahradí – VÍRU.

Nezapomněli...

Ani v dalších letech na něj v Detroitu nezapomněli. Jeho číslo „16“ nikdy nebylo oficiálně vyřazeno, tedy hráči týmu si jej mohli zvolit na dres. Nikdo tak ale nikdy neučinil. Ani Brett Hull, v době příchodu do Detroitu hvězda první světové kategorie, která vždy nosila stejné číslo. U Red Wings ustoupil, vzal si „sedmnáctku“.

Dojemný příběh duševní pomoci Konstantinovi, ale i Sergeji Mňacakanovovi, neskončil. Když se s kariérou loučil Steve Yzerman, Detroit si opět vzpomněl. A Vladimír Konstantinov ukázal, jak silná a důležitá pro něj byla víra všech. Invalidní vozík totiž tentokrát odložil, a před přihlížejícími se přišel pozdravit – po svých, jen s přispěním „chodítka“.

Příběh Vladimíra Konstantinova stále žije. Bývalý ruský obránce pobývá nedaleko Detroitu, je v nepřetržité zdravotnické péči, nicméně snaží se bojovat a věří, že jednou bude moci stát na svých nohou i bez „chodítka“.

„Nepotřebuji střílet góly. Potřebuji někoho, kdo začne přemýšlet o mně, kdo zapomene na střílení gólů.“
Vladimír Konstantinov

Rozlučka se Stevem Yzermanem

Příchod Vladimíra Konstantinova přibližně v čase 2:50.

Autor: Jaroslav Svoboda | pátek 15.6.2012 16:45 | karma článku: 7.75 | přečteno: 1054x

Další články blogera

Jaroslav Svoboda

Národe, kam jsme se to dostali? Místo volebních lístků vejce...

Před pětadvaceti lety získaly milióny obyvatel Československa svobodu slova, svobodu vyjádření, volného pohybu a další demokratická i základní lidská práva. Získaly svobodu volby, kterou nyní bohužel mnozí, dokonce i většina obyvatel, pohrdá. Stejně jako dalšími vymoženostmi „kapitalistického“ světa. Slovo demokracie se pak stále častěji používá jako alibismus pro své obhroublé, agresivní, násilnické, nezákonné chování. Stejně tak je pak alibistické házet vejci po prezidentovi jako výraz nesouhlasu s jeho vystupováním. Navíc v den oslavy sametové revoluce, v den oslavy znovunabytého práva svobodně volit.

18.11.2014 v 7:02 | Karma článku: 10.72 | Přečteno: 548 |

Další články z rubriky Sport

Lubomír Stejskal

Tal Ben Haim míří do Prahy

Navštívil jsem městečko Laa an der Thaya na severovýchodě Rakouska během krátké cesty po této zemi začátkem devadesátých let. Nyní, po čtvrtině století, jsem se tam znovu vrátil.

25.6.2017 v 23:15 | Karma článku: 6.77 | Přečteno: 220 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Šťastní lidé. Dva z mnoha

Anglické město Nottingham máme mnozí spojené s tajemným Sherwoodským lesem a legendou o Robinu Hoodovi. Vyznavači tenisu ovšem vědí, že je jedním z hostitelů dvou významných tenisových turnajů.

20.6.2017 v 8:00 | Karma článku: 9.26 | Přečteno: 211 | Diskuse

Josef Nožička

Kocourkovské rozhodnutí fotbalové asociace, aneb zlé Číňany je třeba trestat!

Licenční komise Fotbalové asociace České republiky (FAČR) udělila fotbalovému klubu Slavia Praha pokutu ve výši milion korun.

17.6.2017 v 20:10 | Karma článku: 41.75 | Přečteno: 3759 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Fotbal ve válce. Syrské občanské

Je to malý zázrak. V Sýrii zmítané občanskou válkou, kde bojuje „každý proti každému“, nebyla přerušena nejvyšší fotbalová soutěž. Syrian Premier League.

16.6.2017 v 11:50 | Karma článku: 10.48 | Přečteno: 261 | Diskuse

Josef Hnidzik

Vzestupy a pády WSM ligy

WSM liga v posledních týdnech a měsících prochází velkými změnami. Jaké budou mít dopady? A jaký je vůbec příběh druhé nejvyšší hokejové soutěže v posledních třinácti letech?

14.6.2017 v 18:15 | Karma článku: 13.96 | Přečteno: 331 | Diskuse
Počet článků 25 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3904
Autorem blogu je mladý muž žijící v podhůří Jeseníků ve městě Šumperk. Má rád cestování, přírodu, fotografování, sport a jízdu na kole. Několik let pracuje mimo jiných aktivit i jako žurnalista, aktivně se podílel na zpravodajství z MS v ledním hokeji 2010. V případě zájmu jej naleznete také na twitteru @JarSvoboda

TOPlist

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.